Dielektrika

Fyzika normálních dielektrik

Vnímání

    V roce 1941 napsal K. von Frisch: "Smyslové ústrojí vytváří mosty mezi okolním světem a vnitřním životem." Pojem vnímání nevztahujeme pouze k vnějšímu světu, ale zahrnujeme i vnímání vnitřních stavů těla, pohybů apod. V tomto smyslu lze vnímání definovat jako "aktivní vytváření smyslového obrazu vnějšího světa, které se uskutečňuje v mozku za zprostředkování činnosti smyslových orgánů a paměťových stop obrazů věcí a dějů" (Nakonečný, 2003). Vnímání je tedy "psychický proces, kterým zobrazujeme jevy působící v daném okamžiku na naše smyslové orgány a který je základem všeho poznávání, ostatní poznávací procesy zpracovávají údaje získané vnímáním" (Čáp, 1980). Poznamenejme ještě, že "psychický obraz objektu existujícího mimo naší mysl a působícího v dané chvíli na naše smysly nazýváme vjem" (Říčan, 2008). Lidský psychofyziologický aparát obsahuje velké množství receptorů, které zajišťují příjem informací z okolí. Příkladem může být lidské oko zajišťující optický vjem. Vnímání lze soustavným tréninkem výrazně zlepšit Takové zlepšení pozorujeme například u degustátorů vína, malířů (rozeznávání barevných odstínů) či hudebníků. Obecně lze říci, že lidé své vnímání zanedbávají. Velké rezervy jsou například patrné u zlepšení hmatu a sluchu u slepců. Vytváření náhradních systémů percepce experimentálně sledoval Leonťjev.
    Významné poznatky o vnímání přinesly experimenty senzorické deprivace. Tato metoda spočívá v úplné izolaci jedince od zvukových, optických a dalších podnětů. Naprostá redukce smyslových podnětů není technicky realizovatelná, ale vytvořené prostředí příjem smyslových podnětů značně omezovalo. Jedinci byli umístěni do zvukově izolované místnosti a na očích měli brýle z mléčného skla. Na pažích měli zvláštní návleky, které redukovaly dotykové dojmy. Místnost byla slabě osvětlena a uvnitř zněl jen monotónní šum. V dalších experimentech byly osoby umístěny do nádob, ve kterých byla velmi slaný roztok vody. Tento velmi silně koncentrovaný roztok vody a soli nadnášel těla pokusných osob. Probandi mohli experiment kdykoliv ukončit. Zpočátku pokusné osoby uváděli neschopnost koncentrace na nějakou myšlenku, později se dostavily halucinace. S rostoucím časem stráveným v komoře se halucinace zesilovaly a byly podobné halucinacím, které vyvolává požití LSD. Po ukončení experimentu se dostavovalo silně pokřivené vnímání (pohybující se stěny, nepřirozené zakřivení ploch,...). Tohoto experimentu se dobrovolně zúčastnil i známý fyzik Richard Fenmann. Ve své knize To nemyslíte vážně, pane Fenmanne! popisuje pocit uklidnění v komoře a počínající halucinace. Experimenty poukazují na potřebu smyslových dojmů, což opět poukazuje na zásadní význam vnímání pro život člověka.
    Vnímání člověka lze poměrně snadno ošálit. Existuje několik principů, na jejichž základě člověk vnímá přednostně některé prvky předkládaných obrázků a jiné zanedbává. Vzpomeňme například tzv. nemožné předměty. Jednotlivé části předmětů jsou analyzovány jako realizovatelné, ale až myšlenková syntéza celku nás upozorní na nerealizovatelnost předmětu. Konkrétními předměty jsou Penroseův trojúhelník a "ďáblova píšťala" na následujícím obrázku.

    Z dalších principů ovlivňujících naše vnímání můžeme zmínit:
  •     zákon blízkosti v prostoru - ve vjemu sdružujeme elementy navzájem blízké
  •     zákon uzavřenosti - ve vjemu sdružujeme do figury (obrazu, podoby) ty elementy, které dohromady dávají uzavřený tvar
  •     zákon podobnosti - ve vnímání sdružujeme ty elementy, které jsou si navzájem podobné
  •     zákon plynulého pokračování - vnímání sdružuje ty prvky, které na sebe plynule navazují
  •     zákon obeznámenosti - z pozadí vyčleníme známé předměty, přestože mohou být naznačeny nezřetelně
  •     zákon doplnění dobrého tvaru - je-li v našem zorném poli zřetelný náznak nějakého pravidelného tvaru, aktivita percepčního procesu vede k jeho doplnění

Zákon doplnění dobrého tvaru
    Zajímavou oblastí je výzkum změněného stavu vědomí. Tyto stavy lze vyvolat meditací, dlouhodobým modlením a dalšími praktikami, které využívají některé církve a sekty. Jednou z možností je rovněž kontrolované požití drog. S drogami byly provedeny mnohé výzkumy. Výzkumy v Československu byly přerušeny v roce 1974, kdy bylo použití halucinogenních látek v léčbě a výzkumu zakázáno. Předchozí experimenty byly prováděny především v rámci klinického a armádního výzkumu. Armáda se o látky pozměňující vědomí velice zajímala. Cílem jejího výzkumu bylo syntetizování látky, která by byla vojensky využita pro zlepšení reakcí vlastních vojáků, zrychlení úsudku a zostření smyslů. Druhou možností byla intoxikace nepřítele a následná dezorientace, halucinace či zvýšení prahu bolestivosti. Zkoumány byly účinky mnoha látek mimo jiné i LSD - 25. Výsledky však byly rozporuplné a od použití v bojové akci se ustoupilo. V současnosti občas prosakují zprávy o použití amfetaminu u bojových pilotů armády USA. Tato látka však nepostihuje vědomí, spíše krátkodobě zvyšuje bdělost a výkonnost. U labilnějších jedinců může po odeznění účinků této látky dojít ke vzniku psychózy.
    Kromě halucinací se může porucha vnímání projevit jako pseudohalucinace, kdy postižený vnímá něco, co neexistuje, ale je si toho vědom. Dále se vyskytují rovněž tzv. negativní halucinace, kdy postižený nevnímá něco, co nutně vnímat musí, např. osobu, která před ním stojí.


Zpět na úvodní stránku                                        Zpět na Kapitoly z obecné psychologie