Dielektrika

Fyzika normálních dielektrik

Taxonomie výukových cílů

    V současných vzdělávacích systémech je důležitým pojmem Výukový cíl. Výuka se koncipuje na základě stanoveného výukového cíle, který je výsledkem analýzy učiva a výsledků pedagogicko - psychologické diagnostiky třídy resp. jednotlivých žáků. V druhé polovině 20. století se však rovněž objevily pedagogické proudy, které stanovování výukových cílů kritizovaly. Jedná se o antiautoritativní pedagogiku, která odmítá mimo jiné i některé současné didaktické principy či organizační formy a metody uplatňované v současných vzdělávacích systémech. Bylo by krátkozraké tyto myšlenky apriori zavrhnout. Domnívám se, že některé přístupy mohou být v pedagogické praxi přínosné. Je vhodné se řídit následujícími pravidly.
  1. Učitel by neměl nastavovat takové cíle, které by žákům mohly způsobit přílišný stres.
  2. Pokud učitel takový cíl nastaví, neměl by trestat za neúspěch při jeho realizaci.
  3. Chce-li učitel po svých žácích, aby vytvořili či vymysleli něco nového, co nebylo ještě probráno, měl by jim dát k dispozici veškerou pomoc a veškeré dostupné nástroje a zdroje.
    Výukový cíl můžeme definovat jako "představu o kvalitativních a kvantitativních změnách u jednotlivých žáků v oblasti kognitivní, afektivní a psychomotorické, kterých má být dosaženo ve stanoveném čase v procesu výuky" (Kalhoust, Obst, 2002). Změny u jednotlivých žáků jsou relativně stálé, ve výuce fyziky se změny projevují jako osvojení nových fyzikálních poznatků, dovedností a rozvojem žádoucích osobnostních rysů žáka. Výukový cíl by neměl být stanoven pouze učitelem. Vhodnější přístup je stanovení výukového cíle na základě spolupráce a diskuze mezi učitelem a žáky. Žák není pouze pasivním objektem výuky, ale měl by být aktivním subjektem, který výuku spoluutváří. Tím, že se žáci podílejí na stanovení výukového cíle, dojde k jejich vnitřnímu příjmu a ztotožnění se s nimi. Výukový cíl pak plní významnou regulační roli v jejich učebních činnostech.
    Z hlediska praktické použitelnosti ve výuce je vhodné výukové cíle rozdělit do následujících kategorií.
  • kognitivní (vzdělávací, informativní) - vymezují vědomosti (fyzikální pojmy, zákony a teorie). intelektuální dovednosti a schopnosti (řešení fyzikální úlohy), které si žák osvojí
  • afektivní (postojové, hodnotové, emocionální, výchovné) - obsahují osvojování postojů, vytváření hodnotové orientace (např. odpovědný přístup k řešení ekologických otázek) a sociálně komunikativních dovedností (např. vyslechnout názor druhého, hledat argumenty pro obhájení svého způsobu řešení problému aj.), dosažení těchto cílů je hlavním záměrem výchovy v užším slova smyslu
  • psychomotorické (výcvikové, operační, činnostní) - zahrnují osvojování psychomotorických dovedností (manipulace s přístroji či jinými pomůckami, sestavování elektrického obvodu nebo experimentální aparatury) a jsou nejčastěji předmětem výcviku
Psychomotorické cíle z hlediska výuky fyziky zahrnují i některé dovednosti intelektuální (např. získat informace pozorováním fyzikálních dějů nebo experimentální činností, vytvořit návyky nutné pro zpracování informací o fyzikálních dějích apod.)

Bližší informace k jednotlivým kategoriím výukových cílů naleznete zde:

Taxonomie kognitivních cílů podle B.S. Blooma

Taxonomie afektivních cílů podle D.B. Kratwohla

Taxonomie psychomotorických cílů podle H. Davea

Revize Bloomovy taxonomie

Vymezování výukových cílů je náročná činnost, během které se často chybuje. Nejčastější chyby jsou shrnuty na následující stránce:

Časté chyby při vymezování výukových cílů


Zpět na úvodní stránku                                                Zpět na Didaktika