Dielektrika

Fyzika normálních dielektrik

Revize Bloomovy taxonomie

    Od vydání původní Bloomovy taxonomie z roku 1956 urazila pedagogika dlouhou cestu. Sám Bloom svoji taxonomii neformuloval jako jediné správné rozdělení edukačních cílů. Domníval se, že v průběhu dalších let bude taxonomie dále upravována a precizována. Bloom se opíral o tehdejší závěry behavioristů. Tento přístup znamenal ve své době výrazný posun, ale v dnešní době máme i další možné teoretické postupy, a proto je třeba Bloomovy taxonomii modifikovat ve shodě s nejnovějšími poznatky. Revize vychází ze závěrů kognitivní psychologie.
    Inovace taxonomie byla nutná z několika důvodů. Již brzy po vydání původní taxonomii bylo vzneseno několik námitek od pedagogických pracovníků, kteří upozornili na některé cílové roviny nepostižitelné Bloomovou taxonomií. Další rozvoj didaktiky prokázal nutnost exaktní klasifikace výukových cílů. Výukové cíle hrají i dnes ve vzdělávání nezastupitelnou roli, a proto je tato problematika stále doplňována nejnovějšími poznatky.
    Koncem devadesátých let minulého století připravovalo nakladatelství Logman nové vydání původní Bloomovy taxonomie. Nakladatelství požádalo jednoho z původních autorů taxonomie (D.R. Kratwohl) o zapracování nových poznatků objevených po prvním vydání. Z následné spolupráce mezi nakladatelstvím a Kratwohlem vznikla myšlenka revidovat taxonomii. Byl sestaven tým složený z odborníků teorie kurikula (L.W. Anderson), kognitivních psychologů a specialistů na testování a hodnocení. Po třech letech byla představena revidovaná verze taxonomie odborné veřejnosti. Následné připomínky byly do práce zapracovány a revize byla připravena pro vydání, které se uskutečnilo v roce 2001.
    Původní rozdělení výukových cílů na kognitivní, afektivní a psychomotorické není v revidované verzi zachováno. Revize se zaměřuje pouze na kognitivní cíle.
    Bloomova taxonomie z roku 1956 byla jednodimenzionální a obsahovala 6 úrovní - znalost, porozumění, aplikace, analýza, syntéza, hodnocení. Nové pojetí rozděluje taxonomii do dvou dimenzí - znalostní dimenze a dimenze kognitivního procesu. Znalostní dimenze obsahuje 4 kategorie - znalost faktů, konceptuální znalost, procedurální znalost a metakognitivní znalost. Dimenze kognitivního procesu obsahuje kategorií 6 - zapamatovat, porozumět, aplikovat, analyzovat, evaluovat a tvořit. Tento nový systém je pak reprezentován následující tabulkou.
DIMENZE KOGNITIVNÍHO PROCESU
ZNALOSTNÍ
DIMENZE
1.
Zapamatovat
2.
Rozumět
3.
Apikovat
4.
Analyzovat
5.
Hodnotit
6.
Tvořit
A. Znalost faktů
B. Konceptuální znalost
C. Procedurální znalost
D. Metakognitivní znalost
    Při koncipování revidované verze taxonomie se mírně upustilo od hierarchického modelu. Jednotlivé úrovně již nereprezentují náročnost daného výukového cíle. Tento odklon je ale nahrazen komplexitou. Podle tohoto modelu je nutné do výuky zařadit edukační cíle ze všech úrovní.
    Jednotlivé úrovně dimenze kognitivního procesu se příliš neliší od původní verze taxonomie. Úroveň zapamatování je definována jako prosté uložení a vybavení znalosti z dlouhodobé paměti. Úroveň porozumění popisujeme jako konstruování významu na základě získaných sdělení včetně ústního, písemného nebo grafického. V původní taxonomii byla tato úroveň někdy pojmenována jako pochopení. Významově se příliš neliší od nového názvu, ale pochopení chápeme jako předstupeň porozumění. Aplikací rozumíme užití postupu nebo struktury v různých situacích. Analýza znamená rozčlenění látky na dílčí jednotky a určení, jaký je vztah mezi těmito jednotkami a jaký vztah mají tyto jednotky k celkové struktuře nebo účelu. Hodnotit znamená posuzovat podle konkrétních kritérií a standardů. Poslední úrovní je tvorba, která je definována jako vytváření nových vnitřně soudržných celků z jednotlivých prvků, reorganizace prvků do nového znaku nebo struktury.
    Původní úroveň znalost byla velice široce rozpracována do několika kategorií. Kategorie znalost faktů obsahuje základní prvky, které mají studenti znát, aby byli obeznámeni s disciplínou a byli schopni řešit její problémy. Kategorie znalost konceptů již obsahuje i jednotlivé vztahy mezi prvky, definujeme ji jako vzájemné vztahy mezi základními prvky uvnitř větších struktur, které umožňují jejich vzájemné fungování. Další kategorií je procedurální znalost, která zastřešuje způsoby činnosti, metody dotazování, kritéria používání dovedností, algoritmů, technik a metod. Poslední kategorií je metakognitivní znalost obsahující obecné znalosti o tom, jak poznáváme, a uvažování o vlastním myšlení (sebereflexe).
    Příkladem práce s revidovanou taxonomií je formulace výukového cíle "žák vysvětlí jednotlivé mechanismy polarizace dielektrik". Všimněme si formulace sloveso - podstatné jméno. Takto formulovaný edukační cíl klasifikujeme pomocí taxonomie následovně. Sloveso vysvětlí patří mezi typická slovesa úrovně porozumět v dimenzi kognitivních procesů. Znalost jednotlivých mechanismů polarizace dielektrik je znalost konceptuální. Díky určení pozice výukového cíle v jednotlivých dimenzích získáme výsledné zařazení cíle v revidované taxonomii - v tomto konkrétním příkladě je tato pozice 2B. Dalším příkladem může být výukový cíl "žák posoudí výhody použití elektrolytického kondenzátoru a kapacitní diody v technické praxi". Cíl opět sleduje konceptuální znalost, ale v dimenzi kognitivního procesu se dostáváme na úroveň hodnocení. Jinými slovy nyní nepožadujeme pouhou reprodukci poznatků, ale žák musí na základě znalosti těchto poznatků určit klady a zápory použití daných součástek.
    Revidovaná Bloomova taxonomie nabízí hlubší pohled na problematiku výukových cílů. Stala se součástí moderních pedagogických teorií. Její praktické použití klade vysoké nároky na učitele. Při správném použití je však neocenitelným nástrojem v rukách pedagogického pracovníka.


Zpět na úvodní stránku                Zpět na Didaktika                Zpět na Taxonomie výukových cílů