Dielektrika

Fyzika normálních dielektrik

Komplexní klasifikace výukových metod podle J. Maňáka

    Tato klasifikace základních skupin výuky byla vytvořena v roce 1990.

A. Metody z hlediska pramene poznání a typu poznatků - aspekt didaktický
        I. Metody slovní
                1. monologické metody (popis, vysvětlování, vyprávění, přednáška apod.)
                2. dialogické metody (rozhovor, diskuse, dramatizace)
                3. metody práce s učebnicí, knihou
        II. Metody názorně demonstrační
                1. pozorování předmětů, jevů, procesů a objektů
                2. předvádění (předmětů, modelů, pokusů, činností)
                3. demonstrace obrazů statických (grafy, diagramy, schémata apod.)
                4. projekce statická a dynamická (videosekvence, audiozáznamy, animace apod.)
        III. Metody praktické
                1. nácvik pohybových a pracovních dovedností
                2. žákovské laborování
                3. pracovní činnosti
                4. grafické a výtvarné činnosti
B. Metody z hlediska aktivity a samostatnosti žáků - aspekt psychologický
        I. Metody sdělovací
        II. Metody samostatné práce žáků
        III. Metody badatelské a výzkumné
C. Struktura metod z hlediska myšlenkových operací - aspekt logický
        I. Postup srovnávací
        II. Postup induktivní
        III. Postup deduktivní
        IV. Postup analogicko - syntetický
D. Varianty metod z hlediska fází výuky
        I. Metody motivační
        II. Metody expoziční
        III. Metody fixační
        IV. Metody diagnostické
        V. Metody aplikační
E. Varianty metod z hlediska výukových forem a prostředků - aspekt organizační
        I. Kombinace metod s vyučovacími formami
        II. Kombinace metod s vyučovacími pomůckami

Metody slovní
   
Bez použití těchto metod se neobejde žádná výuka. Předpokladem je rétorická zdatnost učitele a schopnost přesného vyjadřování. Samozřejmostí je použití spisovného jazyka a široká slovní zásoba. Při použití odborné terminologie je potřeba cizí výrazy žákům beze zbytku vysvětlit.
    Monologické slovní metody bývají využívány k prvnímu seznámení žáků s novými poznatky. Jednou z těchto metod je popis, kterým učitel předkládá žákům vnější stránku různých jevů a objektů. Popis přechází ve vysvětlování, které musí mít vnitřní strukturu. U žáků je v této fázi nutná vnitřní aktivita (analýza, zobecňování). Další metodou je přednáška, u které rovněž nesmí být opomenuta vnitřní struktura. V úvodní části přednášky je třeba žáky motivovat, aktivovat. Poté následuje výkladová část a přednášku je nutné zakončit závěrečnou rekapitulací - zopakováním, které zpevní zapamatované poznatky. Před praktickou činností je vhodné využít instruktáž, která uvede postup činnosti nebo způsob práce s přístrojem. Tato metoda může být spojena s praktickou činností (nácvik), a proto je zařazena i mezi metody praktické. V hodinách fyziky se pravděpodobně příliš nevyužije vyprávění. Tato metoda je vhodná v primární škole a pro učivo dějepisné či literární. Vyprávění lze použít pro některá témata z historie fyziky (život významných fyziků a fyziček, vývoj důležitých strojů a teorií, atd.)
    Dialogické metody vyžadují hluboké znalosti učitele, flexibilitu, pohotovost a přístupnost novým názorům. Totéž však očekáváme od žáků, kteří se učí akceptovat odlišné přístupy, argumentovat a vyjadřovat vlastní názory. Základní metodou je rozhovor, který je moderován učitelem. Je třeba, aby otázky kladené v rozhovoru nevedly k mechanickým a jednoslovným odpovědím. Rozhovor může plynule přejít v diskusi. Zatímco rozhovor může probíhat mezi učitelem a jedním žákem, diskuse vyžaduje zapojení celé skupiny. Z toho je patrné, že ve správně vedené diskusi dochází k rozvoji sociálních vazeb mezi všemi aktéry. Diskuse může být velice účinnou výukovou metodou, ale podobně jako u ostatních dialogických metod, není možné se na ni zcela přesně připravit. Protože nemůžeme úplně předvídat reakce žáků, diskuse může zamířit špatným směrem. Role učitele jako moderátora je proto velice důležitá. Další metodou je dramatizace. Uplatnění této metody bude v hodinách fyziky problematické. Základní myšlenkou je předvedení nějaké události či příběhu pomocí dramatické tvorby. Výhodou metody je rozvoj sociálních vazeb ve třídě, uvolnění atmosféry a rozvoj tvořivosti aktérů. Zajímavou metodou je brainstorming. Žáci ve vymezeném času předkládají různé myšlenky, které je k danému tématu napadají. Učitel tyto nápady zapisuje na tabuli a po uplynutí vymezené doby je analyzuje společně s ostatními žáky. Jednou z variant je brainwriting, při kterém se nápady zapisují na lístky.
    Metody práce s učebnicí, knihou nebo obecně s nějakým učebním textem jsou velice rozšířené a z didaktického hlediska důležité. Žák by měl rozvíjet dovednost práce s učebním textem, protože tak zvyšuje svoji učební aktivitu. Samostatná práce s učebnicí může být velice efektivní výukovou metodou. Je však třeba žákům stanovit konkrétní úkoly, které budou plnit. Nestačí jen sdělit "nastudujte stránky 8 - 10 v učebnici".

Metody názorně demonstrační
    Tyto metody spočívají v pozorování či aktivním předvádění dějů, procesů či objektů. Daný jev může být realizován přímo ve třídě, nebo je promítán (animace, videosekvence) pomocí vhodné techniky. Zvláštní skupinu tvoří na dálku řízený experiment, který je proveden ve vzdálené laboratoři, ale konkrétní atributy experimentu můžeme zadávat přímo ve třídě počítačem připojeným k internetu. Samotné pozorování nějakého jevu je náročný proces vyžadující poměrně dlouhé nacvičování. Učitel by měl průběžně zjišťovat, zda jeho žáci zaměřují pozornost na důležité objekty (procesy). Důležitou zásadou předvádění je pravidlo formulované J.A. Komenským. Toto pravidlo zdůrazňuje zásadu, aby byl předváděný předmět přístupný co největšímu počtu smyslů, protože jen tak je možné poznat daný předmět po všech stránkách.
    Kvalitní animace či videosekvence dokáže dokreslit výklad či osvětlit procesy, se kterými se žáci nemohou setkat. Díky těmto prostředkům mohou žáci vidět mikroskopické děje, vzdálené hvězdy, procesy probíhající velkou rychlostí (řetězová reakce) nebo naopak velice pomalu (srážky galaxií). Je  však třeba varovat před přílišným používáním těchto prostředků, které může žáky "otupit" a znudit.

Metody praktické
    Díky těmto metodám dochází ke spojení osvojených poznatků a praktické aplikace. Rozvíjí se motorické dovednosti i kognitivní procesy. Z hlediska plnění senzomotorických cílů mají tyto metody nezastupitelné místo. Použití praktických metod poskytuje žákům hlubší a detailnější pohled na probíranou problematiku. Jednou z těchto metod je instruktáž, kterou můžeme rozdělit do 3 částí - vysvětlení nějaké činnosti, předvedení činnosti a nácvik činnosti. Vhodné ja aktivní zapojení žáků, kteří mohou ostatním předvádět správně osvojenou činnost.


Zpět na úvodní stránku                Zpět na Didaktika                Zpět na Výukové metody