Dielektrika

Fyzika normálních dielektrik

Klasifikace výukových metod podle I.J. Lernera

    Základní rozdělení výukových metod provedl v roce 1986 I.J. Lerner. Výukové metody můžeme rozlišit do několika skupin
  1. Informačně - receptivní metoda
  2. Reproduktivní metoda
  3. Metoda problémového výkladu
  4. Heuristická metoda
  5. Výzkumná metoda
    Z hlediska poznávací činnosti žáka můžeme metody 1. a 2. označit jako reproduktivní, během kterých si žák vědomosti především osvojuje a následně je reprodukuje. Metody 4. a 5. označujeme jako metody produktivní, protože žák získává informace jako důsledek vlastní tvořivé činnosti. Metodu problémového výkladu (č. 3) z tohoto hlediska považujeme za hraniční, protože během výuky touto metodou dochází k osvojování poznatků i tvořivé činnosti.

Informačně - receptivní metoda
    Tato metoda spočívá v pasivním příjmu informací žáky, zatímco učitel poskytuje poznatky formou výkladu, demonstračních experimentů, videonahrávek, audiozáznamů. Zařazujeme sem i práci s učebnicí, internetem a dalšími médii či učebními pomůckami. Zapamatování informací žáky probíhá především na vědomé úrovni. Efektivnost metody je značně individuální. Pro dobré zapamatování je potřeba informaci mnohokrát zopakovat a počet opakování se u jednotlivých žáků může výrazně lišit. Tato metoda patří v současnosti mezi metody hojně využívané.

Reproduktivní metoda
    Metoda je založena na organizovaném opakování způsobů činnosti. Učitel zkonstruuje soubor úloh, které žák řeší. Patří sem tvorba grafů, rýsování schémat, řešení typových úloh apod. Podstatou je reprodukce dříve osvojených poznatků. V praxi je velké množství úloh zaměřeno na reprodukci zapamatovaných informací (znalost). Při jejich řešení se tedy žák stále pohybuje na první úrovni Bloomovy taxonomie. Pro realizaci komplexní výuky je třeba zařazovat i úlohy na další úrovně kognitivních cílů (především porozumění a aplikace). Pokud učitel úlohy sám tvoří, často se nevyhne jisté monotónnosti v jejich zadání a způsobu řešení. Učitelé často tvoří spontánně úlohy přímo ve vyučovací jednotce bez přípravy, což vede právě k tvorbě stereotypních úloh. To není žádoucí, protože velké množství takových úloh vede k utlumení motivace žáků. Spolu s metodou informačně - receptivní je tato metoda velmi často využívána. Není to překvapující, protože tyto metody jsou z hlediska časové náročnosti nejekonomičtější. Obě metody jsou na základních i středních školách velice frekventované, ale jejich použitím není rozvíjena tvůrčí činnost žáka.

Metoda problémového výkladu
    Výuka může probíhat i způsobem, kdy na počátku vyučovací jednotky učitel vytyčí problém, který pak společně s žáky řeší. Společně problém definují a následně řeší. Výsledkem je hypotéza, kterou ověřují. Některé fáze může učitel ponechat k samostatné činnosti žáků. Tato metoda je výhodná z hlediska zafixování postupu řešení. Řešení problémového úkolu vedoucí k tvorbě hypotézy (hypotéz) vyžaduje od žáků uplatnění rozumové analýzy, zkušenosti, metody pokusu a omylu, postřehu (vhledu, intuice) či kombinace těchto způsobů řešení. Úspěšné využití této metody vyžaduje závěrečnou rekapitulaci, při které se zdůrazní správné řešení (zvláště v případě vyvrácení některých hypotéz). U některých úloh je pak rovněž nutné poukázat na obecnou platnost dosaženého správného výsledku.

Heuristická metoda
    Tato metoda bývá také označována jako metoda částečně výzkumná. Opět dochází k zafixování algoritmu řešení konkrétního problému. Tento problém je uveden učitelem tak, aby představoval rozpor mezi osvojenými poznatky a například demonstrovaným experimentem. Učitel pokládá problémové otázky a odpovídá na ně s pomocí žáků. Žáci tak sledují logický postup řešení, dokonce se stávají aktéry tohoto řešení. Podstatné je, že nový poznatek formulují sami žáci, kteří jsou navíc silně angažováni. Úroveň osvojení se dostává do kategorie aplikace. Podmínkou efektivity této metody je rovnováha mezi aktivitou učitele a žáků.

Výzkumná metoda
    Výzkumná metoda (někdy také částečně badatelská metoda) je založena na samostatném hledání řešení komplexního problému. Činnost učitele je značně utlumena. Žáci určují způsob řešení. Aplikaci osvojených poznatků i způsob realizace. Při neúspěchu sami korigují původní předpoklady a navrhují modifikace. Metoda rozvíjí kreativitu a poskytuje prostor pro nekonvenční řešení. Metodu je vhodné použít pro řešení snadných úkolů a teprve poté přejít k úkolům náročnějším. Žáci si totiž nejdříve musí osvojit tento samostatný způsob řešení, který znamená výrazný posun v jejich intelektuálním rozvoji. Metoda je časově i materiálně náročná, a proto je třeba použití této metody velice pečlivě plánovat. Tématem výzkumné metody může být konstrukce Stirlingova motoru (některé složité součástky je možné zakoupit ve formě stavebnice), konstrukce slunečního kolektoru, který se otáčí podle polohy Slunce, atd. Jedním typem výzkumné metody je i projektová metoda, která vyžaduje týmovou spolupráci. Tím dochází k rozvoji sociálních kompetencí žáka.


Zpět na úvodní stránku                Zpět na Didaktika                Zpět na Výukové metody