Dielektrika

Fyzika normálních dielektrik

Proč homeopatie nefunguje?

    Mezi jednotlivými metodami alternativní medicíny zažívá rozkvět homeopatie. Některé homeopatické produkty jsou masově propagovány. Snahou homeopatie je zakomponování této metody do konvenční medicíny. Vznikají tak homeopatické ordinace, odborné semináře či konference. To vše přestože neexistuje jediná důvěryhodná studie, která by dokazovala účinnost této metody. Pokud se v minulosti vyskytly studie dokazující léčebné účinky homeopatie, jejich životnost byla velice krátká. Již nedlouho po publikování takové studie bylo vždy poukázáno na neodbornost provedení. Odborně vedené dvojitě zaslepené studie přirovnaly účinek homeopatického přípravku k placebo efektu. Homeopatie samotná obsahuje několik logických rozporů a štěpí se od několika podobných odvětví. Jednotlivá odvětví používají zcela opačné metody, přesto jejich představitelé potvrzují účinnost právě jejich přístupu. Vznik homeopatie datujeme do 18. století a od svého počátku se tento obor prakticky nezměnil. To je naprosto odlišný vývoj, než který prodělala klasická medicína. Podobný vývoj však můžeme pozorovat například u astrologie.
    Základem homeopatie je několik principů, které při bližším pohledu neobstojí. Jedním z nich je například léčba podobného podobným (similia similibus curentur). Tento princip znamená, že horečku je vhodné léčit preparátem, který horečku rovněž vyvolává. Případně při otravě olovem je vhodné pacientovi podávat olovo další. Již z toho je vidět, jaké absurdní důsledky tento princip přináší. Dalším pilířem homeopatie je zákon infinitezimálního ředění. Zkráceně se jedná o naředění účinné látky v médiu do zcela minimální koncentrace. Tento zákon je pravděpodobně nejvíce kontroverzní. Homeopati totiž ředí své preparáty do koncentrací, které již prakticky nemohou obsahovat jedinou molekulu původní účinné látky. Znamená to, že pacientovi podávají pouze médium (nejčastěji cukr).
    Základním homeopatickým ředěním je ředění centisimální, které se označuje písmenem C. Pokud naředíme preparát do koncentrace C1, znamená to, že účinná látka (velice často rostlinný výtažek) je naředěna v poměru 1:100 k médiu. Jako médium se používá dvakrát destilovaná voda případně líh. Dalším stupněm je ředění C2, kdy preparát naředěný do koncentrace C1 opět zředíme v poměru 1:100. V preparátu pak bude připadat jeden díl účinné látky na 10 000 dílů destilované vody nebo lihu. Pokud bychom v ředění pokračovali, u koncetrace C10 - C12 máme téměř jistotu, že v preparátu není ani jedna molekula účinné látky. Výpočet bychom museli provést pro konkrétní účinnou látku. Tato jednoduchá úvaha však homeopaty nechává v klidu, a tak běžně používají preparáty naředěné do koncentrací C20, C30, C100, C200 (televizní reklamou propagované Oscillococcinum), C500 a dokonce i ředění M2, které odpovídá koncentraci C2000.
    Po tomto vyvrácení základního principu se homeopati obrátili na kvantovou mechaniku. V současnosti vysvětlují účinnost svých preparátů na základě tzv. kvantového otisku, který účinná látka zanechává v preparátu. Otisk je formou informace, která se dalším ředěním rozšiřuje po celém preparátu a zvyšuje jeho účinnost. Informace se přenáší díky clusterové struktuře vody. Tato struktura je známa, nicméně clustery nejsou stabilními útvary. Rozpad clusterů se děje v řádu pikosekund. Dalším problémem je, proč by se měla přenášet pouze informace o účinné látce. Kdo někdy pracoval s extrémně čistými látkami, může potvrdit, jak snadno se do těchto látek dostávají nečistoty. Proč se však tyto nečistoty, kterým se nelze vyhnout, neotiskují a nerozšiřují, homeopati nedokážou vysvětlit.
    Homeopatie tedy nemá žádný prokazatelný léčebný účinek. Tolik oslavované preparáty jsou pouze tabletkami z cukru či jiné neškodné látky. Případný pozitivní dopad homeopatické léčby je možné ztotožnit s placebo efektem.


Zpět na Dielektrická konstanta roztoků