Dielektrika

Fyzika normálních dielektrik

Taxonomie kognitivních cílů podle B.S. Blooma

    Toto rozdělení se snaží strukturovat přímou kognitivní činnost žáků a vytváří hierarchicky uspořádaný systém. Taxonomie je přísně logicky strukturovaná, ale nesnaží se klasifikovat učivo, jednotlivé fáze vyučovacího procesu, výukové metody a činnost učitele. Spíše se jedná o nástroj k propojení učiva a činnosti žáků a rovněž zajišťuje zpětnovazební informace o úrovni zvládnutí úkolu žákem.
    Taxonomie je rozdělena do 6 úrovní (kategorií). Toto uspořádání je založeno na hypotéze, že k dosažení vyšší kategorie je potřeba důkladně zvládnout kategorie nižší. Některé výzkumy (P. Byčkovský, J. Kotásek, E. Mazák, 1981) však ukazují, že hierarchický vztah je patrný u prvních tří kategorií, poslední tři kategorie již tak jasnou strukturu nevykazují. Jednotlivé kategorie jsou řazeny vzestupně podle obtížnosti potřebně k jejich dosažení.
Taxonomie kognitivních cílů (Bloom, 1956)
1. znalost
2. porozumění
3. aplikace
4. analýza
5. syntéza
6. hodnocení
Znalost
    Na této úrovni se od žáka požaduje znovupoznání nebo znovuvybavení poznatků. K formulování cílů této kategorie je vhodné použít následující aktivní slovesa (slovesné vazby):

definovat, doplnit, napsat, nazvat, určit, znázornit, pojmenovat, seřadit apod.


Příkladem může být: popsat nabíjení a vybíjení kondenzátoru, doplnit k uvedeným elektrostatickým veličinám jejich jednotky a obráceně.

Porozumění
    V této kategorii žák prokazuje pochopení osvojených poznatků. Žák dokáže poznatky vyjádřit vlastními slovy, dokáže přejít od symboliky k informaci slovní, chápe hlavní myšlenku studovaného textu. K formulaci cílů používáme typická slovesa:

dokázat, jinak formulovat, objasnit, vyhledat, zdůvodnit, vysvětlit, interpretovat, vypočítat, shrnout apod.

Například: vyhledat v tabulkách dielektrickou konstantu látek a posoudit jejich vliv na velikost elektrické síly nebo hodnotu kapacity kondenzátoru, odvodit vztah pro výpočet kapacity kulového kondenzátoru.

Aplikace
    Při aplikaci si žák nejen vybaví informaci, ale dochází také k transferu učení do situací pro jedince nových (problémových). Tyto situace vyžaduje od žáka vybavení poznatků, jejich zobecnění a následné použití k řešení úkolu. Typická slovesa vhodná k formulaci cílů jsou:

aplikovat, demonstrovat, diskutovat, použít, prokázat, navrhnout, spořádat, roztřídit, vyzkoušet apod.

Například: demonstrovat existenci vázaného povrchového náboje polarizovaného dielektrika, navrhnout geometrické uspořádání kondenzátoru pro měření dielektrické konstanty kapalných dielektrik.

Analýza
    Na této úrovni již žák provádí složitější myšlenkové operace - rozdělí sdělení (objekt) na dílčí prvky a objasní vztahy mezi nimi. Tímto postupem vystihne strukturu celku, a tak najde požadované řešení. Žák již je schopen rozlišit fakta od hypotéz, významné údaje od nevýznamných. Využíváme typických sloves:

analyzovat, najít princip uspořádání, rozhodnout, rozdělit, rozlišit, specifikovat, porovnat, provést rozbor apod.

Jako příklad můžeme uvést: vysvětlit, proč různá konstrukce deskového kondenzátoru má vliv na jeho kapacitu, rozhodnout, zda dané dielektrikum je vhodné pro kondenzátor určité konstrukce.

Syntéza
    Tato kategorie již požaduje komplexní, náročný způsob zpracování poznatků (informací). Dochází k propojení jednotlivých prvků, které tak vytvoří nový celek (subjektivně). Je potřeba vyvinout značné úsilí pro sestavení takového celku, který v žákově zkušenosti nebyl. K vymezování cílů této kategorie používáme slovesa:

klasifikovat, kategorizovat, kombinovat, modifikovat, organizovat, shrnout, vyvodit, reorganizovat apod.

Příkladem může být:klasifikovat kompozitní dielektrika z hlediska závislosti dielektrické konstanty na teplotě, reorganizovat způsob výroby kompozitních dielektrik tak, aby byl efektivnější

Hodnotící posouzení (hodnocení)
    Na této úrovni žák posuzuje hodnotu myšlenek, dokumentů, metod, materiálů či technik na základě vhodnosti k danému účelu (kritéria, normy). Posuzuje tedy adekvátnost, hospodárnost, efektivnost, přesnost, atd. Kritéria, podle kterých posuzuje, mohou být udána, nebo je určí sám žák. Typická aktivní slovesa jsou:

argumentovat, diskutovat, kritizovat, obhájit, ocenit, vyvrátit, zhodnotit, zdůvodnit, oponovat, porovnat apod.

Například: posoudit výhody a nevýhody klasického kondenzátoru a kapacitní diody, uvést klady a zápory využití dielektrik nebezpečných pro životní prostředí v technické praxi.

    V pedagogické praxi je často zřejmé, že se učitelé zaměřují především na nejnižší úroveň Bloomovy taxonomie (zapamatování si správné odpovědi na konkrétní otázku). Správný vývoj osobnosti žáka však vyžaduje uplatnění činností, které plní cíle na vyšších úrovních této taxonomie. Žáci by měli být schopni vytvářet hypotézy a následně je ověřovat či vyvracet, formulovat problém a shánět potřebné informace. Taxonomie rovněž ukazuje, jak náročná je definice, že žák "umí", Je patrné, že toto sdělení může znamenat zapamatování si poznatku, ale i aplikaci konkrétní informace k řešení problému. Požadovaná úroveň by proto měla být zcela exaktně stanovena. Porušením tohoto pravidla se žák dostává do situace, kdy není přesně obeznámen s požadavky učitele. Žák poté vnímá zkoušení jako proces, při kterém hraje největší roli náhoda.
    Pro vymezení kognitivních cílů je někdy používána taxonomie B. Niemierkova. Niemierko rozlišil dvě základní úrovně osvojení a tyto úrovně dále člení do dvou podskupin.
  • 1. úroveň - Vědomosti
zapamatování poznatků
    Žák dosáhne této úrovně, jestliže si dokáže vybavit určitá fakta, termíny, zákony, teorie nebo zásady činnosti, přičemž je nezkresluje a nezaměňuje. Typická slovesa:
definovat, napsat, opakovat, vysvětlit, doplnit apod.

porozumění poznatkům

    Na této úrovni žák předkládá zapamatované poznatky v jiné podobě než v té, ve které si je zapamatoval. S poznatky již dokáže pracovat (zestručnit, uspořádat) a pouze je nereprodukuje. Příkladem typických sloves jsou:
objasnit, jinak formulovat, ilustrovat, převést, vyjádřit vlastními slovy, odhadnout

  • 2. úroveň - Dovednosti
používání vědomostí v typových situacích (specifický transfer)
   
Žák dokáže využít poznatků k řešení úkolů, které již ve výuce byly řešeny. Dříve řešený úkol plní funkci vzoru a nesmí se lišit od situace vyskytující se v běžné praxi. Typická slovesa jsou:
aplikovat, demonstrovat, diskutovat, použít, prokázat, řešit apod.

používání vědomostí v problémových situacích (nespecifický transfer)
    Žák již využívá získané poznatky k řešení situací, se kterými se ještě nesetkal. Žák problém analyzuje a navrhne způsob řešení. Dále navrhne ověření svého řešení a diskutuje výsledky. Dokáže zhodnotit dosažené výsledky a případně korigovat řešení za účelem zlepšení efektivnosti, přesnosti, atd. K formulaci cílů této úrovně můžeme využít typická slovesa:
analyzovat, rozhodnout, rozlišit, provést rozbor, porovnat, posoudit, prověřit apod.


Zpět na úvodní stránku                Zpět na Didaktika                Zpět na Taxonomie výukových cílů